Sodíkové výbojky aneb záruka vysoké účinnosti

Jedná se o druh světelného zdroje, kdy se používá elektrický výboj v prostředí sodíkových výparů k výrobě světla. Sodíkové výbojky se člení na nízkotlaké (LPS) a vysokotlaké (HPS).

Vše spočívá na principu ohledně průchodu proudu v parách sodíku, v případě nízkotlaké se jedná o sodíkové páry při nízkém tlaku. Zatímco u vysokotlaké výbojky je tlak vyšší a jsou přítomny i páry rtuti a xenonu.

Nízkotlaké versus vysokotlaké

V případě nízkotlakého typu je výbojka z borokřemičitého skla a obsahuje kovový sodík, menší dávku neonu a argonu. Je to kvůli spuštění plynového výboje. Výbojka může být přímá nebo ve tvaru písmene U. Po zapnutí dojde k vydávání matného červeného světla, které ohřívá kovový sodík. Během chvíle se začne kovový sodík vypařovat a světlo se promění na žlutou barvu. Jedná se o osvětlení, které není vhodné pro využití v rámci komunikací apod.

Oproti tomu vysokotlaké výbojky jsou jednak menší a obsahují i další prvky, jako je například rtuť. Po zapnutí vyzařují tmavě růžovou barvou. Po zahřátí se promění na růžové až oranžové světlo. Některé typy však produkují i zcela čiré až namodralé bílé světlo mezi zapnutím a zahřátím. Vzhledem ke značně vysoké chemické aktivitě výbojky je oblouková lampa vyrobena z průhledného oxidu hlinitého. Je to z důvodu, že disponuje nižší tepelnou vodivostí.

Výhody a nevýhody

Prioritou a předností je vysoká efektivnost. Dále mezi výhody náleží vysoký světelný tok, úměrná pořizovací cena vůči výkonu a rovněž rozšířená a vyzkoušená technologie.

A jaké jsou slabé stránky? Jednak je to horší ohledně podání barev, složitější stmívání. U vysokotlakého typu není reálné okamžité znovuzapálení. Musí se s tímto typem výbojek zacházet velmi opatrně.

Uplatnění aneb typické využití

Především se jedná o venkovní a veřejná osvětlení, stejně tak pro větší prostory, průmyslové haly, nádraží, letiště, tunely apod.