Neděláte to náhodou také?

Co je to vlastně onen obávaný „mikromenedžment“ a jak se mu vyhnout? Možná už jste někdy měli šéfa nebo nadřízenou, co vám zadali úkol, a pak chodili jeho plnění kontrolovat každých pět minut. Bez jejich souhlasu jste si v kanceláři nemohli pomalu ani uvařit kávu a běda, jak jste si schůzku s klientem domluvili bez jejich vědomí. To byl oheň na střeše, jak oni k tomu přece přijdou, na ten den už vám naplánovali týmovou poradu a následné nenucené posezení v hospodě. Prostě je to ten typ vedení, co na pět minut nezavře pusu, a chová se k vám, jako byste ve firmě byli poprvé.

 
Ono se sice říká, že líná huba je holé neštěstí, a nekomunikující šéfová je pohroma, ale i snaha řídit úplně všechno se může dost vymstít. Jednak i oni sami ztrácejí přehled o tom, co je a není důležité. V přehnané snaze mít pod kontrolou všechny a všechno totiž riskují, že přehlédnou něco opravdu podstatného. Kromě toho, takovýto typ vedení nebývá u zaměstnanců moc populární. Pokud někoho přijmete, tak je to většinou kvůli jeho vědomostem a schopnostem, které pod mikromanažerem ale nemá vůbec šanci uplatnit, protože sotva na něco sáhne, už mu to nadřízený bere z ruky s tím, že to radši udělá sám. Zaměstnanec tak nejen rychle nabyde, nutno říci že oprávněného, dojmu, že se mu v práci nevěří, ale hlavně těm mladým a ambiciózním začne nemožnost profesního i osobního růstu velmi rychle lézt krkem.
 
Jak se podobnému chování vyhnout? Pokud jste něčí boss, tak asi také znáte jejich silné a slabé stránky. Zadejte jim úkol, a nechte je, ať se s ním poperou, jak nejlépe umí. Jistě, vaše expertíza a rada budou jistě vítané, ale zároveň vaši podřízení pochopí, že věříte, že svou práci odvedou i pokud jim nebudete stát pořád za zády. Věřte sami sobě, že jste svůj tým vyškolili tak, aby si dokázali poradit i bez vaší neustálé přítomnosti. Udržíte si přehled, a ještě budete mít čas zaměřit se na své vlastní povinnosti.