Cestování je běžné

Kolikrát jenom přepadne nás lidi touha vypadnout z domu a zmizet někde tu více a tu méně daleko! A když takovou touhu pocítíme, nejednou nemusí zůstat jenom u touhy. Nebrání-li nám v tom nějaké povinnosti, můžeme se prostě sebrat a jet, kam nás jenom napadne. Protože je nám naprostá většina světa otevřená, vítá nás tu více a tu méně s otevřenou náručí, a tak se nemusíme omezovat v rozletu. Samozřejmě pokud se nemusíme omezovat z nějakých jiných důvodů, jimiž je třeba nedostatek peněz, cestování neholdující rodina, pracovní povinnosti a podobně.

Když zkrátka chceme cestovat, můžeme. Cestování není ničím nemožným a nepředstavitelným, o čem by se dalo třeba jenom snít jako za minulého režimu, kdy jsme byli omezovaní železnou oponou a pochopitelně nejen touto.

Dnes nás napadne, že chceme někam odcestovat, a zanedlouho tak můžeme učinit. Vždyť pro to stačí udělat jenom tak málo! Zajistit si dopravu, vzít cestovní pas nebo dokonce jenom občanský průkaz a nějaké peníze. A i to stačí.

I když je pochopitelně lepší, když se jenom s tímto nespokojíme, když si navrch obstaráme i nějaké to dobré zdravotní pojištění, v předstihu si zařídíme bydlení a třeba i program v cílové destinaci…

Ale to vše není problém. Dnes, v éře demokracie a internetu. Většina z toho se zvládne i pouhými několika kliknutími. A my tak nemusíme ani trčet doma, ani cestovat někam do neznáma, nevěda, co nás tam čeká.

A když to chceme mít ještě jednodušší? Pak je tu pro nás nějaká cestovní kancelář nebo agentura pomalu na každém kroku. A na rozdíl od dob reálného socialismu nám tam nenabízejí jenom pár nudných nikoho nezajímajících zájezdů, které si jako smyslů zbavení nerozebrali hned po jejich zveřejnění jiní. Dnes nám tu nabízejí kvalitu, a to klidně i se slevou na první nebo poslední chvíli.

A tak klidně zamiřte, kam je vám libo. I kdyby to náhodou nebylo to pravé, můžete se totiž kdykoliv vrátit domů. A zkusit to kdykoliv jindy znovu.